Jsi synem Božím nebo synem ďáblovým?

Synové Boží vlastní svědectví o svém přijetí a smíření s Bohem. Synové ďáblovi jej nevlastní. Kdysi obdržel kladné svědectví i Ábel; Kain však nikoli. Synům ďáblovým chybí nové narození — jsou narození pouze z těla. Synům Božím nové narození nechybí – jsou narození z Ducha. Boží slovo přikládá tomuto tématu zvláštní důležitost. Sám Pán Ježíš promlouvá ke každému z nás: „Musíte se znovu narodit.“ (Jan 3:7 EP)

Existuje však i jiný názor, který zastává Společnost Strážná věž. Ta učí, že počet „znovuzrozených“ osob je omezen na 144.000 vládců Božího království (viz. Rozmluvy z Písem, str. 416).
Zvažujme tedy pozorně, co o této záležitostí učí Bible samotná. Opisuji výrok, který je zřetelně adresován každému člověku – každému, kdo věří v Krista. Slovo „každý“ je toho důkazem: „…aby každý, kdo v něho věří, měl život věčný.“ (Jan 3:15)

A nyní následují další texty se slovem „každý“:
„…každý, kdo uvěří, že Ježíš je Kristus, z Boha se narodil…“ (1 Jana 5:1a)
„…každý, kdo miluje, z Boha se narodil…“ (1 Jana 4:7b)
„…každý, kdo činí spravedlnost, je z něho zrozen.“ (1 Jana 2:29b)

Víra, láska a spravedlnost jsou zde zmíněny jako důsledek „narození se z Boha“. Víra nám zprostředkovala přijetí za syny: „Vy všichni jste přece skrze víru syny Božími v Kristu Ježíši.“ (Gal 3:26). A dále čteme o shora zmíněném Božím svědectví: „Protože jste synové, poslal Bůh do našich srdcí Ducha Syna svého, Ducha volajícího Abba, Otče.“ (Gal 4:6) A v kontextu tohoto verše dále čteme: „Neboť Bůh nám nedal ducha bázlivosti, nýbrž ducha síly, lásky a rozvahy.“ (1 Tim 1:7) A znovu čteme v souvislosti: „…Boží láska je vylita do našich srdcí skrze Ducha svatého, který nám byl dán.“ (Řím. 5:5). A znovu: „Milovaní, milujme se navzájem, neboť láska je z Boha, a každý, kdo miluje, z Boha se narodil a Boha zná.“ (1 Jana 4:7)

Láska je ovocem Ducha, je poznávacím znakem křesťanů. (Jan 13:25) Bez „narození se z Boha“ ji nelze uvádět v platnost. Jestliže tuto Boží lásku neseme, pak je to potvrzením našeho zrození se z Boha: „Bůh je láska, a kdo zůstává v lásce, v Bohu zůstává a Bůh v něm.“ (1 Jana 4:16b) A dále: „…kdo se narodil z Boha, přemáhá svět. A to vítězství, které přemohlo svět, je naše víra.“ (1 Jana 5:4) Zde se dočítáme, že znovuzrození je jedinou fungující výzbrojí k „přemáhání světa“ v boji proti hříšným sklonům těla, proti hříchu samotnému.
Čili, jak píše dále Pavel: „…Duchem choďte, a žádosti těla nevykonáte.“ (Gal 5:16)
A nyní kralicky z ep. Římanům: „Nebo budete-Ii podle těla živi, zemřete, pakli byste Duchem skutky těla mrtvili, živi budete. Nebo kteřížkoli Duchem Božím vedeni bývají, ti jsou synové Boží.“ (Řím 8:13-14)

V nadpise této, úvahy zní otázka: „Koho jsi synem?“ Bible hovoří jednoznačně jen o dvou možnostech také zde: „Kdo se však dopouští hříchu, je z ďábla, protože ďábel od počátku hřešil. Proto se zjevil Syn Boží, aby zmařil činy ďáblovy. Kdo je narozen z Boha, nedopouští se hříchu, protože Boží símě v něm zůstává; ba ani nemůže hřešit, protože se narodil z Boha. Podle toho lze rozeznat děti Boží a děti ďáblovy: Není z Boha (narozen), kdokoli nečiní spravedlnost a nemiluje svého bratra.“ (1 Jana 3:8-10)

Třetí, neutrální skupinu v Bibli nenalezneme. Dnes často slyšíme při evangelizačních rozhovorech odpovědi váhajících lidí: „…počkáme, až jak to bude“. Domnívají se, že patří do oné „neutrální skupiny“ jakýchsi „čekatelů“. Zůstávají však dále ve staré přirozenosti – „narozeni z těla“, neboli „v těle“. Čtěme z kralického překladu: „Protož ti, kteříž jsou v těle, Bohu se llbiti nemohou. Vy pak nejste v těle, ale v Duchu, poněvadž Duch Boží ve vás přebývá. Jestližeť pak kdo Ducha Kristova nemá, tenť není jeho. A jestliť Kristus ve vás, tedy ač tělo umrtveno jest pro hřích, však duch živ jest pro spravedlnost.“ (Řím 8:8-10)

O zaslíbení Ducha Božího a nového srdce čteme např. u proroka Ezechiele: „A dám vám nové srdce a do nitra vám vložím nového ducha. Odstraním z vašeho těla srdce kamenné a dám vám srdce z masa. Vložím vám do nitra svého ducha, učiním, že se budete řídit mými nařízeními, zachovávat moje řády a jednat podle nich.“ (Ez 36:26-27)

Chce-li někdo předložit Bohu své skutky, nezaložené na znovuzrozeném srdci, je to pro Boha nepřijatelné. Pavel píše: „Milostí tedy jste spaseni skrze víru. Spasení není z vás, je to Boží dar; takže se nikdo nemůže chlubit. Jsme přece jeho dílo, v Kristu Ježíši stvořeni k tomu, abychom konali dobré skutky, které nám Bůh připravil.“ (Ef 2:8-10) Pavel připomíná, že jsme spaseni skrze Boží zásah do našeho srdce, a proto spravedlivé skutky, které nyní nově konáme, jsou Božím produktem, neboli ovocem Jeho svatého Ducha. K novému způsobu života jsme „stvořeni“ Bohem, nikoli svým úsilím, takže nikdo z nás se nemůže chlubit skutky, protože jsou v podstatě jeho produktem. Pavel zde nahrazuje výraz „znovuzrozeni“ slovem „stvořeni“. Podobně to činí v 2 Kor 5:17: „Kdo je v Kristu, je nové stvoření. Co je staré, pominulo, hle, je tu nové.“ (A také ještě v Ef 4:22–24)

O spasení skrze znovuzrození, které je určeno všem, kdo uvěřili Bohu, píše Pavel toto: „On nás zachránil ne pro spravedlivé skutky, které my jsme konali, nýbrž ze svého slitování; zachránil nás obmytím, jímž jsme se znovu zrodili k novému životu skrze Ducha svatého. Bohatě na nás vylil svého Ducha skrze Ježíše Krista, našeho Spasitele, abychom ospravedlněni jeho milostí měli podíl na věčném životě, k němuž se upíná naše naděje. Tato slova jsou spolehlivá, a chci, abys tomu všemu neochvějně učil, tak aby ti, kdo uvěřili Bohu, snažili se vynikat dobrým jednáním. To je dobré a lidem prospěšné.“ (Tit 3:5- 8)

Kéž by všichni lidé přijali Bohem darované obmytí skrze nové narození, jímž by se stali Božími dětmi, a mohli tak v tomto novém rodinném vztahu oprávněně oslovovat své duchovní sourozence: „bratři a sestry“, a svého Boha: „Otče“!

Bůh vám žehnej!

OV

Badatelé Bible © 2014-2018 Frontier Theme