Všichni dělají chyby – kromě společnosti Strážná věž

 

   Každý dělá chyby. Určitě i biblické postavy. Třeba Apoštol Petr, zapřel Ježíše třikrát během noci během jeho zatčení, jeho víra a odvaha v kritickém okamžiku selhala, a zanechala jej jako plačící, emocionálně rozbitý vrak. (Jan 18:13-27)

Bible popisuje chyby biblických postav jako byl například Petr

Bible popisuje chyby biblických postav jako byl například Petr

Bible popisuje chyby biblických postav jako byl například Petr
Uvažuj o králi Davidovi, ležícího s Bat-šebou, poté zpanikařil nad výsledným těhotenstvím, natolik zoufalý, aby se vyhnul skandálu, že nakonec zinscenoval události tak, aby docílil zabití manžela Bat-šeby. (2. Samuelova 11. kapitola)

Nebo uvažuj o Jonáši, který získal pověření od Boha odsoudit Ninivany, ale místo toho utekl v hrůze z toho pověření co nejdále mohl (Jonáš 1:3). Poté co Bůh Jonášovo uvažování znovu usměrnil spíše ponižujícím použitím velrybího trávicího traktu, Jonáš se konečně dá do kupy a jde vstříc tomu, aby odsoudil Ninivany. (Jonáš 1:17-2:2)

Kromě Ninivanů okamžitě činících pokání a toho, že jim Bůh odpustil, tak Jonáš je naštvaný jak bude vypadat jako hlupák, když všechen ten oheň a odsouzení, které prorokoval, se neukáže včas (Jonáš 3:10). Bůh obrátí oči v sloup a musí ho opět školit o tom, aby nebyl trucovité malé dítě, zvláště když jsou do toho zahrnuty lidské životy. (Jonáš 4:9-11)

Věrní lidé starých dob udělali několik strašlivých chyb, a Strážná věž dělá chyby také. Uvažujme o proroctvích.

“1914 bude konec světa! Ale, to se nestalo. Hmmm. Chtěli jsme vlastně říct 1925, a Mojžíš tehdy bude vzkříšen také! Uh, svět neskončil a Mojžíš se neukázal (ale my můžeme stále používat báječný dům, který jsme pro něj postavili). Počkat, 1975 bude tím rokem, kdy to vše skončí! Ou… dobrá, určitě to přijde před koncem 20. století! …Uh…ehm…před tím, než ta generace, která viděla 1914, pomine? Ou, no tááák!”

Nebo uvažuj o radách týkajících se zdravotních věcí.

Na příklad, od 1921 do 1952, Strážná věž podnikala kampaně proti očkování, prezentující to jako nevhodné pro křesťany a nic víc než škodlivý švindl od zdravotnických zařízení.

Během éry, kdy bylo lidstvo připraveno udělat velké kroky při odstraňování nemocí jako neštovice, Strážná věž bezohledně/nedbale/paličatě stála za svým, ohrožujíc ne pouze životy svých následovníků, ale všech těch, kdo s nimi přišli do styku. Pouze v padesátých letech začali obracet tuto pozici, zřejmě kvůli právním obavám více než cokoli jiného. Je těžké argumentovat, že životy nebyly ztraceny nebo zruinovány jako výsledek.

A co transplantace orgánů? Od 1967 do 1980, Strážná věž považovala transplantaci za kanibalizmus, čímž se tato život zachraňující a život měnící léčba dostala mimo dosah svých následovníků. Tato pozice se obrátila po 13 letech, ale opět je těžké argumentovat, že svědkové by bývali netrpěli a dokonce neumírali jako výsledek tohoto omylu.

A jak bychom jen nemohli zmínit sexuální zneužívání dětí? Pouze v samotné Austrálii, bylo nedávno zveřejněno, že přes 1006 obviněných dětských zneuživatelů bylo Strážné věži známo od padesátých let jako používaných ve svých sborech. Žádný z nich nebyl nahlášen autoritám (policii).

Žádný.

Jako výsledek své nečinnosti, vlastní záznamy Strážné věže ukazují, že značný počet těchto sexuálních obtěžovatelů pokračoval v očividně beztrestném zneužívání (nových obětí) a opětovném zneužívání (tj. těch samých obětí), a bez možnosti odvolat se nebo pomoci pro oběti zneužití.

Ze všech jejich úsudků, zdá se tohle být jedním z nejzávažnějších, co kdy Strážná věž udělala.

Tak, právě jak věrní lidé starých dob, Strážná věž udělala několik strašlivých chyb. Dnes je ovšem značný rozdíl mezi věrnými Božími služebníky v Bibli a Strážnou věží.

V Bibli Boží lid připustil své chyby.

Například o Petrovi se nikdy nezpochybňuje jeho selhání v noci Ježíšova zatčení. Spíše biblické příběhy ujasňují, že plně připustil své selhání a vynasnažil se za ně usmířit.

Navíc, všichni ve sborech prvního století by věděli o Petrově historii. Nebylo žádné vybělování, žádné popírání. Petr přijal svou chybu a ponaučil se z ní, později byl zapsán jako odvážný muž, který úspěšně stál pevně v situacích podobných té, ve které podlehl.

Podobně David, když byl konfrontován tíhou svých hříchů, roztrhl své svrchní oděvy a začal truchlit.

Pokud předpokládáme, že Bible je Boží slovo a přijímáme biblické příběhy od toho, kdo ji napsal, potom to byl sám David, kdo napsal plnou hloubku svých chyb v Žalmu 51, potvrzující plnou hrůzu a kolik lidských životů jeho chyba stála. Žádné výmluvy. Žádné chození kolem horké kaše. Žádné upravování své osobní historie. David to vzal plně na sebe, přijímajíc jakékoli následky, které Bůh bude cítit jako nejlépe pasující.

Podobně, podle náboženských textů, Jonáš sám je autorem knihy nesoucí jeho jméno – dokonce pokud většina biblických učenců považují tuto knihu za alegorickou. Ale předpokládajíc, že to je historická zpráva s Jonášem jako pisatelem, jako náležitě pokorným mužem Božím, nepokoušel se vybělit svou historii, nebo bagatelizovat své chyby. Spíše o sobě psal až do nesnesitelných detailů, uvádějíc brutálně upřímnou kroniku svých nejhorších selhání, které ho často vrhají do špatného světla.

Jonáš se nestaral o to, zda to způsobí, že bude vypadat blbě. Věděl, že je důležitější potvrdit své vážné chyby, přijmout je, a ponaučit se z nich.

Jak se to dá porovnat se Strážnou věží? Začněme se sérií nesplněných proroctví podestýlajících nohy Organizace.

Musí být řečeno, že zakladatel této náboženské skupiny, Charles Taze Russell, příležitostně připustil, že se v tom sekl, ačkoli mu to nebránilo v nastavování nových dat k nahrazení těch, co selhaly, s patrně nekonečným nadšením a velmi málo sebereflexe.

Nicméně jak čas plynul a vedení se změnilo, tento rys se vytratil z výčtu schopností Strážné věže. Na příklad jediné potvrzení debaklu roku 1975 byl jediný zveřejněný článek, který v zásadě obviňoval řadové svědky za to, že věřili tomu, co bylo řečeno Strážnou věží, z pódií a v publikacích (nevadí fakt, že jim není dovoleno diskutovat, co jim je řečeno z pódia a v publikacích Strážné věže).

Od té doby, nezdařená proroctví nebyly dokonce připuštěny jako chyby. Místo toho byly přerámovány jako “nové porozumění” nebo “nové světlo.”

Takže příště když vyjdu z domu bez peněženky, není to omyl. Je to nové světlo ohledně polohy mé peněženky. A příště až si spálím toust, není to chyba, jen nové porozumění o kýženém stavu toho toustu. Jasně, stále budu muset jíst zuhelnatělý chléb na snídani, a budu stát na autobusové zastávce bez peněz na zaplacení jízdného, ale chápejte – neudělal jsem žádné chyby…

Co takhle ostatní oblasti? Případy, kde Strážná věž měla závažný dopad na psychické a mentální zdraví? Kolik lidských životů to stálo? Případy jako zákaz očkování a transplantace orgánů? Nebo zakrývání množství případů sexuálního zneužívání dětí?

Strážná věž se za tyto omyly nikdy neomluvila. Vůbec.

Ve skutečnosti, pokud jsi svědek Jehovův, který to čte, může to být poprvé, kdy jsi dokonce vůbec slyšel o některých z těchto problémů, natolik důkladně je vybílila ze své historie a ujistila se, že sbory o tom neví.

Víte, přesně tak jak to Petr neudělal.

A jak to neudělal David.

A jak to neudělal Jonáš.

Hádám, že si z toho můžete vyvodit své vlastní závěry.

 

Zdroj: https://jwsurvey.org

 

Autor: John Preston (náš dopisovatel přímo z centra dění)

 

1 Comment

Add a Comment
  1. Teď s odstupem času „pevný postoj“ Společnosti Strážná věž můžeme vidět spíše jako paličatost a nikoli moudrost shora, jak by ses píše očekávalo. Už i samotná fakta, že nakonec z mnoha „pevných a biblických“ učení ustoupili, napovídají o tom, že to až tak jasně biblická učení nebyla. Těmi učeními myslím především o očkování a transplantacích.

    Dokonce několik svědků mi do očí popíralo, že v USA si ze svědků Jehovových za to, že nesměli přijímat očkování, dělali ještě cca před 60lety legraci a hlavně dětem ve školách a svědkům chtějícím vycestovat do zahraničí to dělalo ohromné problémy, protože očkování bylo povinné kvůli tomu, že neočkovaní lidé byli pro lidskou společnost do jisté míry hrozbou (ale tohle téma by bylo na další kapitolu). Je smutné, že dnešní průměrný svědek nemá vůbec přehled o učení svědků (a několik případů mi odmítlo dokonce si přečíst přímo z jejich vlastní literatury, že to tam je černé na bílém).

    Vypozoroval jsem, že statisticky u svědků oblíbené odpovědi takřka na jakékoli „neschválené/nepohodlné“ téma jsou fráze paradoxně dvě protiřečící si:

    Číslo 1
    ‚Nemá cenu se tím zabývat a cokoli si o tom zjišťovat. Moudré je raději o tom nic nevědět a nechat to být…‘

    Číslo 2
    ‚Víš jistě, že o tom víš dostatek informací? Zjistil sis vše, abys mohl dělat takové závěry?‘

    Jak si o tom daný svědek mohl zjistit dostatek informací, když je od toho soustavně odrazován a „neuposlechnutí rady nezabývat se tím“ je považováno za neposlušnost? A navíc je to divná otázka, jelikož průměrný svědek v tu chvíli pocítí výčitky svědomí, protože zvláště o neohraničených tématech se dá zjišťovat takřka nepřeberné množství informací a není v silách svědka běhajícího pořád v jednom kole, aby si nastudoval ještě i něco jiného než „naši literaturu.“

    Obvykle, když začne některý bratr vybočovat z řady tím, že čte i z jiných zdrojů, je usměrněn opět divnými otázkami jako „A máš přečtenou veškerou naši literaturu, že čteš i něco jiného? Nepřipadá ti nevděčné mít kolem sebe takovou duchovní hostinu a ty ještě uzobáváš z cizích stolů?“ Ano, ta záplava literatury Společnosti je záměrné zaměstnávání mysli, zvláště když v poslední době se v článcích začíná mnohem více zdůrazňovat, že pro svědka existují pouze stránky JW jakožto spolehlivý zdroj informací a že nemají hledat jinde. Po přečtení tohoto článku si ovšem můžeme udělat obrázek jak to s tou spolehlivostí vlastně je.

    Ještě bych dodal, že právě tomu bratrovi či sestře, která by položila otázku „Máš jistotu, že o tom víš vše?“ by znamenalo nedostatek pokory a jistou dávku vzpurnosti odpovědět protiotázkou „A ty sis o tom zjistil(a) aspoň něco, že o tom mluvíš a už o tom dokonce máš i pevný názor? Nepřipomíná ti to doby, kdy jsme si o katolících říkali „Jim bohatě stačilo, co jim říkal pan farář a aniž by si o tom něco pořádně zjistili, už na to mají pevný názor“?

    A jaké by ti bylo, kdyby ti někdo kladl otázky typu „A zjistil(a) sis dost informací o tom, že 14+6=20? Umíš snad dokonale celou matematiku? Víš o všech vědních oborech? Co když existuje nějaká informace, která by mohla ukázat něco jiného, a ty o ní nevíš?“ – a že to funguje i na méně přesných věcech můžeme použít jiný příklad „Když to mňouká jako kočka, vypadá to jako kočka, chlupaté je to jako kočka, DNA to má jako kočka, jak můžeš vědět, zda to je skutečně kočka? Co když se dovíš nějakou informaci, která by to vyvrátila?“

    Když jako Alenka v říší divů bádáš a padáš hlouběji a hlouběji do nory, nedovídáš se vše, ale dovídáš se dost pro vytvoření jistých závěrů tím více, čím více nacházíš.

    John Preston

Tady můžete napsat váš komentář

Badatelé Bible © 2014-2019 Frontier Theme