Svědkové Jehovovi ve dvacátém století

 

   Důvěra osobě, nebo organizaci se nevytváří na základě toho co říká, ale spíše z toho, jak reaguje, když se nesplní její sliby. Jak v této prověrce obstojí Společnost Strážná věž? Video Svědkové Jehovovi ve dvacátém století Vám může dát na tuto otázku odpověď.  Jako příklad bude vzato „proroctví“ o dvacátém století, které zaznívalo v mnoha publikacích společnosti Strážná věž v minulém století a následná reakce Společnosti na nesplnění se těchto slibů. Věříme, že Vám toto video pomůže správně zhodnotit, zda Společnost Strážná věž je hodna důvěry. Přejeme hodně užitku!

 

Zdroje:
Awake February 22, 1961, page 5
Awake March 22, 1963, page 32
The Nation shall know that I am Jehovah-how? 1971, page 216, par. 9
The Watchtower March 1, 1984, pages 18-19, par. 12 (Strážná věž 1984, 1. listopadu, strana 18, odstavec 12)
Awake November 8, 1986, pages 7-8
The Watchtower January 1, 1989, page 12, par. 8
Hudba a videa: Glavnij vrag (http://www.jw-songs.narod.ru/), www.jw.org

 

Autor: facilis

 

6 komentářů

Add a Comment
  1. Velmi zajímavé, a osobně myslím, že velmi přínosné, stránky. Cítím za svou povinnost vám, z bratrské lásky v Kristu, napsat toto:

    Nikdy jsem nebyl členem Náboženské společnosti Svědkové Jehovovi, nicméně když mi bylo cca 17 – 19 roků (dnes je mi 36), znal jsem několik vrstevníků, kteří byli členy NSSJ. Jistě víte, jak jsou SJ nechci říct vlezlí, nemíním to jakkoli pejorativně, naopak, já si této zkušenosti hluboce vážím, vše, co se v mém životě stalo, a děje, mělo a má svůj hluboký smysl a je pro mé dobro, SJ mi nikdy neublížili slovem, ani skutkem, ale dá se říci, že na jejich „misijní činnost“ musí být člověk nějakým způsobem připravený (mít pevnou víru v srdci, určité vzdělání, a nebo být prostě neslušný, i to, samozřejmě, funguje, ovšem k jeho škodě – každé poznání je cenné), což jsem, samozřejmě, v době ranného hledání poněkud nebyl, takže jejich zájem, nadšení a ano, až trochu vlezlost, jsem nebyl s to chápat správným způsobem.

    Znovu podotýkám, nesoudím je, necítím proti nim (jako vlastně už nějakou dobu proti nikomu) hněv, zlobu, nemám žádného důvodu je jakkoli ostrakisovat. Chci vám pouze poskytnout pohled někoho nezaujatého, kdo byl vždy vně, kdo k „tomu celému“ přistupuje z jiné strany, jinou cestou, jiným úhlem pohledu.

    Dnes jsem orthodoxní křesťan a věřte, že má víra nestojí na ničem, co jsem kdy přečetl. A přečetl jsem toho hodně. Tanach celý, z toho Thoru v originále (v moderní hebrejštině s interpunkcí, ne v originální biblické hebrejštině, tu jsem užíval pouze tehdy, pakliže jsem potřeboval znát přesný kontext, nebo výklad, ale je to ještě větší dřina), krom Thory jsem spisy a proroky četl buďto v původní Bibli kralické (umím česky perfektně, umím číst starou i novou frakturu, takže běžně čtu knihy v češtině až do třicetileté války), či Biblie Gdańske (polskich tlumaczeń protestanckich, polsky nehovořím sice zcela plynně, ale rozumím dostatečně na to, abych sledoval i náročnější filmy bez titulků a běžně polsky čtu, a ano, i se docela dohovořím), helénský jazyk, bohužel, neovládám, nejauthentičtější text kanonických evangelií jsem pak čerpal z Sacrae Vulgatae, zbytek Nové smlouvy jsem četl zpravidla v Biblie Gdaňske, či Kralickém původním překladu, mám přečteny i všechny dostupné apokryfy, tj. apokryfní evangelia, apokryfy (nekanonické knihy) Tanachu, novozákonní apokryfy. Knihu Mormon, Korán (v Češtině), a knihu Bereshit (první kniha Thory, první kniha Mojšeho) i v Samaritánské Thoře. Dnes je dostupný talmud v angličtině, takže jeruzalémský mám skoro celý, babylonský z části (kdysi byl dostupný pouze německý překlad, což mi činí značné problémy, domluvím se na běžných věcech, ale tím to končí a číst němčinu prvé poloviny 19. století opravdu neumím). A ano, Otázky mladých lidí, Hlubší pochopení písma (nikoli celé, ale co mne zajímalo), knížečku o tortuře SJ v koncentračních táborech, myslím, že se to jmenuje Fialové trojúhelník (což o jejich martyriu za Velkoněmecké říše jsem již věděl v té době). Papeženecký (vy tomu budete říkat „katholický“, ale já poněkud nemohu církev římského biskupa nazývat církví „katholickou“, anžto my chápeme katholicitu jako všeobecnost, tj. jednu církev, jejíž hlavou je Ježíš Kristus, a jejímiž údy jsou jednotlivé národní církve, proto je nazývám papeženci) katechismus, Corpus Iuris Canonici 1983 (slovensky, oproti CIC 1917 je zjednodušený, reaguje na novum II. Ekumenického koncilu), samozřejmě pravoslavný katechismus svatého Gorazda II., spoustu papeženeckých knížek z 18. a 19. století, od životopisů svatých, přes „Životný předstaweny žywota a umučeny Pana a SSpasytele naseho Ježyše Krysta“ cca z roku 1760, byla toho spousta. Mám známého papeženeckého kněze, docela dost protestantů, ale žádného člena NSSJ! Vysvětlím.

    Tudy cesta nevede. Pokud věříte tomu, že jde víra „vyčíst“ a „pochopit“, já vám, ani nikomu jinému, tuto premisu rozhodně brát nebudu (prakticky s protestanty nemám jak vést rozhovor, o diskusi ani nemluvě, na jakékoli duchovní thema, anžto máme diametrálně odlišný přístup a diametrálně odlišné požadavky, nebo očekávání, co se týká duchovního života, ale bavíme se úplně normálně).

    Já nerad používám slovo „Bible“, protože nic takového prakticky neznám. Pokud se bavím o tom, čemu vy obvykle říkáte „Bible“ mluvím o „psaném kánonu“ (tzn. psaném zákonu, máme ještě Posvátnou Tradici, ústní kánon), nicméně obvykle mluvím o Thoře, Neviim, Tuvim (tj. Thoře, pěti knihách Mojšeho, prorockých knihách a tzv. spisech), pak o kánonu evangelií (protože nemám problém se bavit o nekanonických evangeliích) a o kánonu Novum Testamentum, kánonu nové smlouvy, v to patří i kánon evangelií, samozřejmě, ale kdo mě zná, tak ví, že tím myslím Skutky, Zjevení atd., že v to, vlastně, evangelia kánonu nějak nepočítám, ale počítám, samozřejmě, jenom to automaticky rozděluju.

    Číst psaný kánon v jakémkoli překladu je asi to samé, jako když bych to, co tady píšu, namluvil, nahrál zvuk a dal to na youtube, a adresát tohoto sdělení byl Rumun, který neumí žádný jiný jazyk, než Rumunštinu, a tak by mu nezbylo, než použít strojní překlad. Nerozuměl by vůbec ničemu. To samé je číst překlad psaného kánonu a očekávat od toho něco víc, než všeobecnou „historickou“ informaci.Stavět na tom víru je pošetilá nadutost lidského ega. Ale každému, co jeho jest.

    Když začneme Thorou, tak Israelité dodnes dodržují velmi přísná halachická (kánon rabínských Israelitů = Halacha) pravidla. Thoru může psát jenom zbožný Israelita (tj. narodil se z židovské matky /oproti Islámu se Judaism dělí po maternialitě/, je obřezán, podstoupil obřad Bar Micvah /ve 13-ti letech vstup do dospělosti/, nosí pokrývku hlavy /většinou kipah/, talit /spodní prádlo s třásněmi/, dodržuje kashrut pravidla stravování, nejméně 1x týdně jde do mikve, 2x denně se předepsaným způsobem modlí atd. atd. – judaism nevyžaduje víru, ale dodržování rithu), na pergamen z kůže kosher zvířete, přesně předepsaným způsobem zpracovaný, přesných rozměrů. Ten písař musí sobě zrobit inkoust na psaní Thory, opět, je přesně dáno, z čeho, a jak má ten inkoust zrobit, teď to pero musí být klasický brk z kosher husy, přesně je dáno, jak má být seříznut. Než začne opisovat, nebo přesněji okreslovat, jedno písmenko za druhým, musí, opět přesně předepsanou, celuskou narýsovat řádky na to písmo, a až potom začne obkreslovat jedno písmenko za druhým. U Israelitů všech denominací je svitek Thory posvátným předmětem – svitek se navinuje na dřevěné bubny, anžto, krom opisování, se jej již nikdy nesmí dotknout lidská ruka, k čtení se používá jad, tj. takové ukazovátko, stříbrné, dřevěné, ve tvaru lidské ruky. Israelité věří, že tato přísná pravidla jim zajistí kontinuitu, a že tím je zaručena authenticita Thory od doby Mojšeho.

    Taky jsem tomu věřil, až do doby, než jsem se dostal k Samaritánské Thoře. A byla hodně jiná. Samaritánský kánon obsahuje pouze Thoru a knihu Jozue, nic víc.

    A tak je to absolutně se vším.

    Staří Israelité nebyli filosofové, ale utečivší otroci, takže, čistě z historického pohledu, není sensus v tom hledat v Thoře nějaké skryté významy, spíše chápat text v celém jeho kontextu. Ovšem každé písmeno v hebrejštině má svou numerickou hodnotu, každé slovo má různé významy, kterým člověk neporozumí dokonale, dokud jednak nějak nepronikne do tajin jazyku, no a jednak nepochopí mentalitu Israelitů kolem třeba kolem roku 500 židovského letopočtu. To je ovšem jenom, čistě exaktní, historický pohled. Já jsem rozhodně nečetl Korán, abych „poznal víru“, prostě mě to zajímá, ze stejného důvodu jsem se „prohrabal“ Thorou.

    Jenom co si takto namátkou vzpomínám. SJ velmi lpěli na označení Boha tetragramatonem, jsouce přesvědčeni, že tetragramaton se má vyslovovat jako „JEHOVA(H)“ či „JAHVE(H)“. To pramení z demagogie, z hlubokého nepochopení hebrejštiny původních Israelitů a jejich duchovního života.

    V originální Thoře žádná interpunkce není. Interpunkce v Tanachu, jež je psán moderní hebrejštinou s interpunkcí, je ze stejného důvodu, jako je vytvořen překlad do např. češtiny – aby si to přečetl Israelita, který není religiosní. I Israelité jsou atheisté, nebo bezvěrci, ale i takoví lidé mají potřebu si prostě přečíst Tanach, nebo i Novum Testamentum, proč ne. Spousta lidí má představu Israelity jako Hasidim, tj. Amiše mezi Israelity, s kožušinovou čapkou, punčochami, kalhoty pod kolena, dlouhým Mantelem, nebo dokonce Kaftanem, což je vlastně župan (kimono) černé barvy, a s nikdy nestříhanými vlasy na spáncích. Ale Israelité jsou Korejci, Číňané, Habešané, Negři, Cikáni, Indové, zkrátka všechny národnosti světa, které jednotí pouze víra, a často, u mladých, už jen víra předků. Oni neumí yidish, už vůbec ne tu starou biblickou hebrejštinu, ale umí často moderní hebrejštinu, jako mladí Vietnamci, vyrůstavší u nás, umí plynně česky, i když jejich rodičové třeba vůbec moderní hebrejštinou nemluví, žijí v čínské čtvrti a mluví spolu mandarínštinou. Thora je součástí kánonu Israelitů, Tanachu, takže pakliže se má napsat moderní hebrejštinou, tak se tetragramaton doplní o interpunkci.

    Ale, podle posvátné tradice Israelitů, vyslovení tetragramatonu = rouhání. A trest za rouhání, jako „badatelé bible“, znáte jistotně. Je to v Talmudu, v ústní Thoře. Ovšem předčítatel v synagoze nemůže na každém místě, kde je tetragramaton, neříci nic, takže si nad tetragramaton napsali „EOA“. A čte se to jako EdOnAi, což překládáme jako Gospodin, Hospodin, Lord, God. Ovšem orthodoxní Israelita nenapíše, ani česky, „Bůh“, ale „B-h“, nenapíše „Boha“, ale „B-ha“ atp. – „L-rd“, „G-d“. My máme ikony, ale Israelité nemají nic. My máme i ikonu Trojjedinného Boha, Ješuy Masiah Ha Nocri (to je hebrejsky Ježíš Kristus z Nazaretu), ale židé nic, mají Mojšeho desky Desatera, mají Menoru (sedmiramenný svícen) a hexagram. Israelité chápou jakoukoli snahu o pochopení, nebo zosobnění, Hospodina jako modloslužebnictví, anžto, podle jejich učení, není v silách člověka si jej představit, takže je zakázáno si jej i personalisovat i jen jménem.

    Nemůžete se na to dívat očima dnešního člověka, a už vůbec ne západního protestanta! Tomu je Wurst, jak a co dělali Apoštolové a jejich první následovníci, ne tak Israelité před 5,200 – 5,700 lety. Jaký je Gospodin Thory? Jaký je Bůh Tanachu? Je to láska? Ne. Je to Bůh, který vyžaduje krvavé obětiny, přestoupení kánonu trestá smrtí. Tak to prostě je a kdo jsme my, abychom toto soudili? Nám to nepřísluší soudit. Kdo jsou Israelité, kdo jsou současníci Mojšeho? Ctihodní kmeti, mající svůj harém, generace synů a otroky. Bez nadsázky říkám, že chceš-li poznat Israelitu doby Mojšeho, jeď do Saúdoarabského Království, nebo do Spojených Arabských Emirátů, nebo tam někde mezi Mussulmany. Ne do města, kde žijí Mussulmani z přepychu, kterýž nabyli z prodeje dyzlu a bensinu (jinak je ropa velmi účinný lék na určité kožní potíže), ne. Do pouště, k nomádům, poustevníkům, co nosí namísto kožešinových čapek a klobouků „chasidko super“ ručník, místo kaftanu mají osušku, mají dvacet žen, v pravidelném intervalu je obdělávají, a ty jim plodí jedno dítě za druhým. Chlapce obřežou (islám cirkumcisae vyžaduje stejně, jako judaism), dívky oblečou do černého leintuchu, a ve třinácti vymění za velbloudy (což obojí už je asi Mojšeho a spol. společnosti nahony vzdáleno). Odmyslete si modlitby, a arabštinu (která je ale vlastně osobě neznalé hebrejštiny dosti podobná) a máte původní Israelity.

    A jaký byl Gospodin zástupů, když z národu Israelitů, otroků, zrobil silné království? Vypleňoval národy, sežehl mocným ohněm každého, kdo se mu i jen znelíbil. Israelité se třásli před Gospodinem (jako se Mussulmani z Saúdoarabského Království třesou před Alláhem, teda pokud je nablízku náboženská policie, že).

    Pokud se na to všecko budete dívat očima člověka, který zmáčkne tlačítko a svítí, sedne do gumokolu, a za hodinu ujede, co starověký člověk za den, a když sáhne na manželku, která „nechce“, tak půjde do lágru, tak vzniknou podobné nesmysly, jako odmítání krevní transfuze, nebo vyslovování tetragramatonu.

    V Thoře, v knihách Šemot a Devarim, je to stejné přikázání Desatera, tedy absolutně stejné, co se týká tzv. třetího přikázání. To se permanentně, dokonce i v latině, překládá jako „nezneužiješ“. Ale naprosto správně a v pořádku, naprosto správně a v pořádku pro obrazné použití, poučení, překládá, jako „nezneužiješ“ jména… Ale v originále je doslova „ne zvedneš“, což znamená, v kontextu, „nepoužiješ“. Israelité povolují vyslovení Tetragramatonu 1x ročně, na nový rok, v chrámu veleknězi, ti ostatní Israelité při tom leží tváří k zemi a něco se modlí, omlouvám se, jsou to léta, co jsem toto studoval, na přesné znění, podle výkladu tradice Israelitův, se nepamatuji.

    Co se pak týká jezení krve. Ano, Thora obsahuje zákaz pojídání krve a tuku. Jistým paradoxem je, že halachaická pravidla kashrutu neobsahují žádná pravidla, co se týče pojídání tuku. Thora zakazuje požívati masa vepřů, nicméně tuk z krav, býků či skopců. Thora staví tuk na rovinu krvi, no i orthodoxní Israelité tuk živočišný běžně konsumují.

    Přísnější pravidla, stran stravy rituální, dodržují pouze karaité (neznám nikoho, krom Israelitův, kdo by věděl, co znamená slovo „karaita“ – proto dávám pokorně odkaz – http://www.karaitskyjudaismus.estranky.cz/, podstatné tam je, je tam i odkaz na karaitský katechismus).

    Karaité nesmí kosher uzeniny, anžto mohou obsahovat tuk, karaité i kosher maso (dostaneme se k vysvětlení kashrutu a rituální porážky) speciální způsobou ukládají na šikmou plochu a nasolují, aby měli jistotu, že je zbaveno posledních stop krve; Thora nemluví o krvi a tuků ryb, takže karaité krev a tuk ryb neřeší. Thora povoluje pouze ryby s šupinami a ploutvemi, takže paryby, či plody moře (naše postní „maso“) Israelité nejedí. Karaité příkaz „nebudeš koupati kozelce v mléce máteře jeho“ vykládají doslovně, tj. hovězí a baraninu s mlékem nejedí, ale drůbež klidně.

    Pointa je jednoduchá. 1. Gospodin zakázal jíst krev zvířat, nikoli použít k záchraně života krve lidské; pojídání lidské krve je jinak zakázáno, e ratione materiae, zákazem desatera zavraždit. Přes to všecko, co je zjevným faktem o krvavých obětech a tvrdosti Boha k Israelitům, Israelité byli snad jediný starodávný kmen, jež nikdy neobětoval lidi. I když lidské obětiny byly i starodávných Řeků, či Římánů, ojedinělé, tak ale byly. Šlo o zajatce, či otroky, a vždy šlo o něco, z jejich pohledu, významného. 2. Aby mohl SJ dodržet striktně starodávný zákaz pojídání krve, tak a). každé vejce před tím, než je pozře, či tepelně upraví, a poté pozře, musí rozklepnout do čiré sklenice, patřit na tu sklenici proti slunci, není-li v bílku, či žloutku, zárodek kuřete, což se rovná krvi (Halacha zakazuje taková vejce pojídat, Israelité jich vyhazují), b). každé maso, které SJ pozře, musí být a) zabito kosher, či halal (židovský předpis – Mussulmanský předpis), způsobem, tj. neomráčeno, a za plného vědomí mu je přeříznuta tepna; postup se mírně liší, Mussulmani přeřežou i hrtan, je to mírně odlišné. Odporuje to právu Evropského Společenství, Israelité a Mussulmani na to musí mít výjimku pro účel religionisity, např. ve Švýcarském Spříseženectví je rituální porážka striktně zakázána, a tak tam musí veškeré maso dovážet a za c) musí to maso vzít, omýt studenou vodou, umístit na šikmé prkno, jež nebude ze dřeva, aby krev nessálo, vtlačit do něj hrubozrnnou sůl a nechat jej na této šikmé ploše 45 – 60 minut, d) vzít maso z šikmé plochy, omýt jej důkladně vodou, odstranit z něj veškerou sůl, a až poté jíst, nebo e) být poloveganem, tj. nejíst nic živočišného, krom mléka (ani sýry, mohou obsahovat syřičitany). Jiná cesta není, v opačném případě se SJ krmí krví zvířat, byť ve stopovém množství denně.

    Všichni máme mučedníky. Český Svatý Gorazd II. (docela známý kněz, za WWII ukrýval parašutisty spáchavší vojenskou akci /atentátem to nazývat nebudu, nebyl to atentát/ na zastupujícího říšského protektora SS-Obergruppenführera a generála policie Reinharda Tristana Eugena Heydricha), například. Novomučedníci v ruské církvi, svatý Nikolai II. s rodinou, za života Car vší rusi, atd. atd. Ale mučednictví nelze vynucovat, kdo je nějaký „starší sboru“, aby si dovolil říci někomu „odmítni léčbu, i když zmřeš!“, já bych s takovým hříchem opravdu nechtěl žít! Israelité měli rovněž mučedníky. Jsou zachovány, v Talmudu, zápisy, z doby povstání Bar Kochby, i z jiných dob, že Israelité, jsa uvrženi v žalář, odmítali jíst treife (ne-kosher) stravu a mřeli žízní, anžto voda jim poskytovaná nestačila ani na rituální očistu. Ale Israelita, který prostě jedl, co bylo, jak v Lágru, včetně krys, gmyzu, všeho, který pil vodu, aniž by se rituálně očišťoval, takový Israelita nehřešil. Křesťan, který zapře svou víru, jsa v nebezpečí smrti, a až se z toho nebezpečí dostane, postí se a kaje se, může být souzen jedině Trojjedinným Bohem, ani biskup si toho nedovolí! Jsme lidé různí.

    Obě tyto otázky jsem, podotýkám, že z jejich půhonu, já nemám potřebu lidi přesvědčovat, SJ předestřel už tehdá. Výsledek? Trapné mlčení, přesně jsem cítil, že ví, že mám pravdu, že hlásá nesmysle, ale odvahu říct i jen „něco na tom je“, „možná máš pravdu“, to ne, to jsem neviděl. Nesoudím, nebylo jim dáno. Ale ať si, proboha, neříkají věřící! A proto nemám přátele mezi SJ. Já jim to nevnucuju, ale na jasnou otázku dávám jasnou odpověď, ano, ne, vím, nevím, snad, možná, pravděpodobně, podle svého nejlepšího poznání. Tohle nejsou věci víry, ale demagogie versus logiky.

    Učení o Nejsvětější Trojjedinnosti Boží nelze vysvětlit. Mohl bych tu opsat katechismus, ale nebude to k ničemu. Já ho přesto cítím, ni žádný problém s ním nemám, ba naopak, ale nikdy jsem jim ho nevnucoval.

    Takto se dostáváme k poslednímu, z nejpodstatnějších, schizma NSSJ. A vlastně všech protestantů.

    Papeženci a anglikáni jsou heretici. Oni to ví – obojí uznávají orthodoxní svátostinu křtu, my křest politím, bez exorcismů a bez svátostiny pomazání posvátným myrhem, neuznáváme. Obojí smí přijímat, pod obojí a kvašeným chlebem (vs nekvašeným chlebem a bez vína – pod jedinou způsobou u papeženců), v orthodoxní mši, ale orthodoxní kněz jim svátostinu přijímání Těla a Krve Páně nesmí poskytnout, jsou heretici. Orthodoxní křesťan smí být druhým kmotrem při jejich křtu, naopak to možné není. Takže bez diskuse, věc je jasná, začalo to fililoque, pokračovalo Mariánským kultem, dogmaty o neomylnosti papeže a skončí to asi svěcením žen a homosexuálů. Jejich volba.

    Ale protestanté, včetně NSSJ, absolutně nechápou, jsou mimo, mají vlastní pohled, co to je Apoštolská církev, Apoštolská posloupnost a Apoštolská posvátná tradice. Bez jakékoli urážky, respektuju jakýkoli názor, víru, nemám problém s Mussulmany či atheisty, ale člověk, který věří, že součásti církve Kristovy se stane pouze svou vírou, je buďto hloupý, posedlý, lže či je prostě líný se starat.

    Přece nikdo nevěří tomu, že by snad církev nebyla přes 1,800 let, a nejednou, někde v State of Pennsylvania, u Pittsburgu, což je Amish County, což dává logiku (ta hrubě kalvinistická doktrína „co není v Bibli povoleno, je zakázáno“), byli osvíceni dva Amíci! To snad ne, a že člověk je, svým nedokonalým rozumem, se svými hříchy, slabostmi, proboha, většina lidí 21. století jsou doslova, a bez urážky, sračky, které se akorát bojí a hledají ospravedlnění, pochopit vůli Stvořitele čtením něčeho! Ne, pořád budou pochybnosti, když ne dnes, tak zítra. Buďto cítím, věřím a nechám se vést a jen si hlídám, aby nebyla porušována posvátná Tradice, a nebo si dělám, co chci, jsem svévolník. Tím ale nechci říct, že ten svévolník je v tu chvíli špatný, napravený hříšník je cennější, než světec, takže rozhodně nesoudím. To mi nepřísluší.

    Z diskusí s NBSJ vyplynula jednoznačná tabu („věrný a odvážný otrok“, například – to bylo mimo, doslova, New World Translation of Holly Spictures je, v té části kánonického evangelia Matoušova, doslova mimo,stačí Vulgata a jsme doma, prostě účelová manipulace, a i ta nedává immanentní – čistě lingvistickou – ad maiori ad minus, atp., logiku), Danielův spis. Vysvětlit jim, že to je, jako stavět svou eschatologickou perspektivu na Máji K. H. Máchy, absolutně nemožné, ale tak to je, je to aramejská krásná literatura, jež vydává nám hodné svědectví o odvaze a vůli k mučednictví původních Israelitův, to samé žalmy – to jsou verše a vypočítávát, na jejich podkladě, nějaká přesná numera je nesmysl, no a asi hrálo vliv i to, že mi nebylo 20 a „starším“ bylo 40 – 50. Ale věk, sám o sobě, zárukou kvality není.

    Buď jak buď, já jsem s to s nimi vést rozhovor – vsuvka – další problém, nechápou, absolutně nechápou, a to je ta vtěrnost, na kterou jsem narážel, rozdíl mezi rozhovorem a diskusí – cílem rozhovoru je vyslechnout si druhou stranu, ne ji přesvědčit, oni jsou programováni, mají vymytý mozek, aby vedli diskusi – diskuse, není-li vyžádána a opětována, je vždy agresí, anžto jejím cílem je druha přesvědčit. Pozor, diskuse může být užitečná, vedli jsme diskusi s papeženeckým knězem, a ano, po rozhovoru, vzájemné toleranci a vzájemné shodě, jsme přešli z rozhovoru k diskusi, a obojí bylo podnětné (vždyť, jen pro mne a kamaráda, a jen pro naše „pobavení“, nebo prostě informaci, nám odsloužil mši podle starého ritu před II. Vatikánským koncilem, in lingua latinae, s jahenem a spoustou kadidla a zvonění, klanění – jinak bych v životě neviděl tradiční západní rithus!) a oba nás někam posunulo. Stejně, jako s protestanty, jsou věci, které jsou předmětem křesťanské mystiky, důrazu na svátostiny, které prostě papeženci, až na výjimky, nesdílí, ale to neznamená, že by on na mne, či já na něj, jakkoli tlačil, což u SJ, bohužel, je opakem.

    Já s tím problém nemám od nějakých 20 let. Prostě „jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá“. Já jim ty jejich nesmysle umím rozbít za 10 minut, a ještě jim u toho dokázat, že jsou blbí, jako táčky. Není to mým cílem, vlastně se za to i trochu stydím, ale akce vzbudí reakci.

    Ne, nemohou za to, neumí to jinak. Možná, možná pár starších umí, do určité míry, vést rozhovor, ale mladí ne, to jsou agresoři. Věřím, že se jim to osvědčilo.

    Už v Nikejském koncilu byla spousta biskupů, spousta heretických biskupů, církevní hierarchie, svátostiny, jedno s druhým. Na začátku čtvrtého století. Ještě jeden podstatný historický vstup.

    Období kolem roku 3,750 – 3,825, tj. období, kdy žil Ješua Mašiah Ha Nocri, a kdy byl zbourán chrám Isralitů, bylo pro Israelity, ve všech směrech, dosti těžké a přelomové (vlastně mi pořád uniká, že je spousta Israelitů tak slepých a nechápou souvislosti mezi pobořením chrámu, Ješuou, ale to nechejme stranou). V každém případě, roku 6 kř. letopočtu, tj. roku 3,756, vznikla, v rámci Imperium Romanum, Provincia Iudea, Římská říše vydržela tak dlouho právě proto, že respektovala, řekněme, právo pronárodů na sebeurčení. Nekecala jim do toho, v co mají věřit, nechala jim jejich panovníky (takže ano, Herodes byl reálnou historickou postavou), dosadila jim své, řekněme, protektory (takže ano, i Pilat Pontius byl reálnou historickou postavou), no a řešili výkon římského práva a daně.

    Římské právo neznalo trestní právo, jak jej známe my. SJ jsou frapantně nevzdělaní, když nejsou s to se sami naučit civilní právo alespoň na úrovni velkého magistra, tak jak chtějí studovat psaný kánon, proboha! Římské právo nechránilo veřejným právem právo soukromé, tj. když vás někdo okradl, zavraždil atp., Imperium Romanum toto nezajímalo. K tomu byl civilní process, soukromé vyšetřování, dokazování atp. Základy římského práva, jednoduše. Torturu římské právo znalo, ale jen na otrocích, jinak jen pro závažné zločiny proti Imperiu (na otrocích byla ovšem povinná).

    Náboženské otázky Israelitův Římany absolutně nezajímaly. Sanhedrin opravdu měl velkou moc, ovšem dávno nemohl nikoho odsoudit k hrdelnímu trestu. To mohlo pouze právo římské. Takže otázka je, co nakecali Pilátovi o Ješuovi. Nebo si jeho smrt prostě koupili, korupce bujela vždy a všude.

    V té době už byly synagogy, Ješua v nich pravděpodobně mluvil, byť se o tom, většinou Heléni píšící kánonická evangelia, příliš nezmiňují, a zjevně měl na židovskou komunitu docela silný vliv (a někomu byl – logicky – i silným trnem v oku). Křest Janem Křtitelem, půst na poušti, vzkříšení Lazara, uzdravování, excorsismus, proboha to byl mystik, to nebyl kravaťák s časopisem, agresivní ukecaný Amiš! Chci tím naznačit, že švihlý kněz, který křtí creazy děti tak, že je ponořuje do baptisteria ponejprv hlavou, a potom řití, a to vše třikrát opakuje (https://www.youtube.com/watch?v=aFGHerqhSC8), a to dítě je u té svátostiny šťastné, je Ješuovi a prvotním přesťanům milionkrát blíž, než všichni SJ dohromady.

    Vám tohle nevadilo? Ta upjatost, permanentní studium nesmyslů, hnípání se v něčem, co je úplně nepodstatné, počítání nějakých nesmyslů, a jedinou svatou tajinou je ukazování si chleba a vína? Jděte někam! Tohle není křesťanství, křesťanství je živé (a nemyslím tím bláznění Letničních, vůbec ne), je to láska, společenství živých lidí, a ne lidí, kteří se bojí, bojí se cokoli říct, bojí se nevzít si kravatu a kvádro a nejít stát se strážnou věží na most jak … Stejně už se s nimi nikdo nebaví, SJ ubývá, to je statistický fakt, stojí tam každý den, jak péra, jenom proto, že když tam stát nebudou, tak budou „pokárání“, a když se nebudou kát, tak je exkomunikují!? Kde na to berou právo?

    Exkomunikace je extrém, za královraždu, vědomé vyzrazení svaté tajiny smíření (zpovědi) atp., ne něco, čím někoho nutit k tomu či onomu. Nedávno jsem četl podnětný článek: ruský (tak rusové musí mít vždycky něco extra) biskup se zamyslel nad jednou věcí: pokud homosexuál žije promiskuitním životem, postí se a kaje, přijme tajinu smíření, pak přijme Tělo a Krev Páně, pak zase obcuje s mužem, a tak furt dokola, je na tom lépe, než ten, kdo žije v trvalém svazku s mužem. Je to obojí nemoc, obojí by potřebovalo psychologický přístup, ale ukazuje to na krásnou nedokonalost kánonu a církve. A nikdo ho za to neexkomunikuje, nikdy. Ne tak za to, že není kravaťák s časopisem na mostě!

    Každý jsme jiný. Někdo je plachý, nehodí se na to, aby chodil barák od baráku (jo, kanonická evangelia říkají, že chodili apoštolové „dům od domu“, ale neříkají, že všichni, to je logické ne?, každý slouží jinak k větší slávě Boží). Na rovinu, já byt z nějakého důvodu donucen být s SJ, musel bych asi zrobit, co Ješua zrobil v chrámu, vzít provazy a zpráskat je, nic ve zlém, neměl bych na ně nervy. Může šířit skrze své blízké (ale ne agresí, s tím je každý pošle do …), může psát, třeba do těch časopisů, jenže to zase nejde, protože to je, jak Pravda skřížená s Rodong Sinmun, všechno je schematické, všichni jsou stejní (já jsem neviděl zarostlého SJ s dlouhými vlasy!). Jistě, mystika není běžná v protestantismu, a asi bych byl i těžce stravitelný u papeženců západního rithu, ale křesťanství není Product made in Pennsylvania (USA)! Buďto křesťany spojuje víra (protestantismus), nějakým způsobem se na něčem shodnou a vzájemně se přizpůsobí, a nebo je spojuje, krom v podstatě shodné víry (mnohem větší shoda, než u protestantismu), rithus a tradice. Ale co spojuje SJ?

    Jsou ochotní (za Hlubší pochopení písma jsem dal tehdy myslím 500, a to jsem byl student, jako bylo mi to naznačeno, za což si nestěžuju, ale na netu píšou něco jiného, jsou to pokrytci – kdybych nedal, další knihu bych už nedostal, to vím, bylo mi to dostatečně naznačeno), ale do chvíle, než se začnu opravdu ptát a opravdu přemýšlet.Tohle mne ještě neděsilo. Ale ten schematismus (vlastně lidi soudí a znásilňují) a strach a tlak!

    Každá tradiční církev má právo. Musí mít, dneska je to vlažnější všude, než třeba před dvěmi sty lety, není to, v jistém směru, dobře, ale např. zahnout manželovi bylo trestným činem do roku 1950 světským, takže ono je třeba se na to dívat i takto. Papeženci často využívali klatbu a exkomunikaci k politickým účelům, no to souvisí s tou heresí. Jenže, když je, dejme tomu, u SJ celá rodina, klan, dvacet lidí, a jeden je exkomunikován, a třeba jenom proto, že nechce stát, jako debil, kravaťák na mostě, nebo má, v pubertě, vrstevnici, kamarádku opačného pohlaví, nic spolu nemají, ale SJ je fislují a ví, že se kamarádí, a se svým schematismem a paranoiou v myšlení je otázkou času, než buďto bude muset provést pokání (což je zase formalita, on nevykoná pouť, nepostí se, nic, prostě formalita), nebo bude exkomunikován. A těch 19 lidí jej nepozdraví, přejdou na druhou stranu ulice atp. To dělají Amenité, ani Menonité už to většinou nedělají (teda pokud nemají hodně orthodoxní Ordnung). Nikdo jiný.

    O to není, kdyby se na tom shodlo třeba těch 19 lidí, třeba budou spravedliví, a nebo vina jejich padniž na ně a na jejich hlavy. Bůh je suď, ne člověk. Ale to je příkaz. Kde berou tu bohorovnost, to je horší než papeženci.

    Dalo by se asi čekat, že mladí SJ budou mít „snazší“ život, bez promiskuity, drog, tabáku a ožírání se. Ano, ale vím moc dobře, že horší je zžíravý strach a pocit viny. Život v Kristu má být v lásce, z dobrovolné pokory, a ne ze strachu z porušení Ordnungu a vyloučení.

    Jinak musím říct, že to byli velmi klidní, zdvořilí, mírumilovní lidé (když teda pomineme „misionářskou agresivitu“), a že to nebyla všechno maska. Ano, ten tlak komunity na „zařaď se a nevyčuhuj“ je asi hodně silný, ale přesto jim určitá prostota toho života, teda alespoň některým, dává řád a klid, který by jinak asi těžce hledali. Hlavně ti starší tomu opravdu věří, ale všichni samozřejmě ne (ale to není nikde).

    Tyto stránky nejsou první, na které jsem „náhodou“ narazil, a které se věnují pomoci bývalým SJ, ovšem jsou nejméně americké, nepůsobí agresivním dojmem.

    Pokud by s tím měl nějaký bývalý SJ problém: nevěřte všemu, co vám ti vymývači mozků nakecali. Oni za to nemohou, sami jsou, často, vymytí a mají strach. Bůh je milosrdný a Kristus je láska. Pokud upřímně, a z celého srdce, hledáte, tak i kdybyste zmřeli, má s vámi milosrdný Bůh dobrý plán, od toho taky sestoupil, v Synu Člověka, na zem, aby nám dal novou naději v lásce, ne v krvavých obětinách a strachu.

    To, že vás nějací burani, co čtou jenom svůj překlad „Bible“ a sami mají dost, vyhodí ze sekty je dar, nikoli břímě. Zapomeňte na všecko, co jste se naučili. Ježíš se jmenoval svým jménem Ješua Ha Nocri, to jest, Ježíš z Nazaretu, klidně jej takto oslovujte a modlete se k němu, ať vám odpustí a pošle dar Ducha Svatého a vede vás. Nerozbijete to hlavou, láska nemá s rozumem nic společného. Když otevřete své srdce, není možné, abyste byli zatraceni! On vás dovede, kam patříte. Křováci o žádném Ješuovi nikdy neslyšeli a žijí spokojeným životem a jistě má s nimi Pán svůj záměr, jež nám není znám. Člověk není odpověden za věci, které nemůže předpokládat, nebo změnit. A chybovat je lidské a Bůh sice nenávidí hřích, ale zároveň miluje láskou nezištnou hříšníky. Nejste v tom sami, nikdy nebudete sami, i kdyby se cokoli stalo, jsou svatí, co souložili s čím mohli, žili hříšným životem, agresivní byli, v žaláři skončili a navštívil je Duch Svatý, spatřili Světlo Světla, lásku Beránka Božího, uvěřili a byli spaseni. Nikdy není pozdě na spásu a „jehovistické hříchy“ vlastně žádné hříchy nejsou.

  2. Filipe, ty se musíš hodně nudit:-) A to já jsem za pisálka:-) Snad si to celé jednou přečtu

  3. Nemyslím to zle:-) a nepodepsal jsem se… Milan

  4. Ahoj Filipe, Tvůj příspěvek jsem si přečetl celý a děkuji Ti za něj. Spoustě věcem o kterych píšeš nerozumím a neznám je. Povedla se Ti ovšem zajímavá věc. Odpověď na některé mé otázky a trochu si uspořádat myšlenky.
    Děkuji, ať se Ti daří.

  5. Nenudil, a nenudím, se nikdy. Pro člověka který má přes 600 úderů za minutu je napsání tohoto článku otázkou času jenž je proti věčnosti naprosto zanedbatelný.

  6. @Tomáš:

    O to mi, samozřejmě, šlo, poskytnout jiný úhel pohledu, jen naznačit, že duchovnost může mít naprosto jiný rozměr, než je rozměr protestantský, a diametrálně odlišný, než mají SJ (jestli u nich o duchovnosti vůbec lze hovořit).

    Pokud něčemu nerozumíš, klidně se ptej, nemám problém cokoli vysvětlit.

Tady můžete napsat váš komentář

Badatelé Bible © 2014-2019 Frontier Theme