Proč nemůžu přijít …

 

Úvodem

V roce 2008 jsme byli s manželkou vyloučeni z organizace svědků Jehovových a já jsem tehdy měl silný pocit, že bych měl obhájit a vysvětlit důvody naše odchodu a tak vznikl článek Jak jsem znovu uvěřil. Po roce jsem na webu rozcesti.org zveřejnil článek Proč nemohu přijít a v roce 2010 pak ještě třetí článek Pane ke komu půjdeme.

Ty tři články v ročních odstupech myslím zajímavě ilustrují posun v mém tehdejším myšlení. Jak už asi víte, způsob uvažování lidí, kteří opouští sektu je v počátečních fázích velmi podobný, tak mám naději, že moje postřehy ještě někoho dalšího povzbudí, aby opustil pravidla Strážné věže i překladatelské úlety Překladu nového světa a přijal Boží milost. Protože web rozcesti.org už není funkční, poprosil jsem správce tohoto webu, zda by mohl znovu uveřejnit druhý a třetí článek snad k užitku dalších.

29. ledna 2019

Jirka Hrádek

 

Jirka a Radka Hrádkovi

Jirka a Radka Hrádkovi

 

Proč nemůžu přijít …

Dostal jsem v týdnu před velikonocemi e-mailem mile napsané pozvání, abych se zúčastnil Památné slavnosti se svědky Jehovovými. Jeden člověk, který byl a je mému srdci velmi blízký a je dále členem této organizace mi napsal:

„… důvodem je památná slavnost v sále, k tomu chci říci, že pokud byste přišli, třeba jen na chvíli, my, kteří vás máme rádi, vás ze srdce rádi uvidíme a věřte takových je nás tam víc….“

Rozhodl jsem se, že napíšu tomu kamarádovi odpověď i s vysvětlením, protože jsme k sobě vždy byli upřímní a otevření. Pak jsem si řekl, že text zveřejním i na internetu. Třeba to někoho z těch, kdo hledají cestu ven z organizace svědků Jehovových potěší nebo povzbudí. Odepsal jsem toto:

Ahoj kamaráde, i já děkuji, za psaní a za milé pozvání.

Děkujeme s Radkou za Tvé pozvání na Památnou slavnost. Napsal jsi to moc mile a my oba víme, že to myslíš, jak to píšeš, ale my nemůžeme přijít. Důvodů je několik.

* Jednak proto, že kdybychom přišli, přijímali bychom symboly a to by ostatní chápali jako provokaci a ani nám by taková atmosféra nebyla milá. Věříme nyní tomu, že Ti kdo následují a věří v Krista a chtějí mít věčný život, musí všichni přijímat víno a chléb. Ježíš jasně řekl u Jana 6:53-56

„Amen, amen, pravím vám, nebudete-li jíst tělo Syna člověka a pít jeho krev, nebudete mít v sobě život. Kdo jí mé tělo a pije mou krev, má život věčný a já ho vzkřísím v poslední den. Neboť mé tělo je pravý pokrm a má krev pravý nápoj. Kdo jí mé tělo a pije mou krev, zůstává ve mně a já v něm.“

Neříkal to pomazaným. Říkal to zástupu naslouchajících – „nebudete-li jíst …a pít …, nebudete mít v sobě život“.

* Dále chápeme, že jsou i v místním sboru lidé, kteří nás mají opravdu rádi (jako třeba Ty). Když bychom ale přišli do Sálu, neřekli by si, že jsme se přišli podívat na ně, ale spíš by uvažovali o tom, že se možná chceme zase vrátit do sboru. Tím bychom je všechny zmátli. Chceme, aby bylo všem jasné, že jsme rádi, že už nejsme svědkové Jehovovi a že jsme poznali Boha plněji (přesněji dal se nám poznat plněji). Tak jako Svědkové v kazatelské službě mají pocit, že zachraňují lidi a snáší proto, že jsou odmítáni, tak s podobným postojem chceme my svědkům Jehovovým přijatelnou formou připomínat: „Stali jste se při hledání Boha obětí podvodu! Hledejte Boha skrze Kristovu lásku a ne skrze poslušnost Vedoucího sboru.“ Neměj mi prosím za zlé, že píši tak otevřeně, chci k Tobě být vždy upřímný, tak jako i dříve. Snad to naše přátelství unese.

* Pak je tu hlavní důvod – kvůli svému svědomí před Bohem tam nemůžeme přijít. Velice často děkujeme Bohu v modlitbě za to, že nás duchovně osvobodil. Že nás postupně vyvedl z omylu, že nejsme Božími dětmi a že nemůžeme mít plně Svatého Ducha, jak nás vyučoval Vedoucí sbor. Bůh nás dovedl k tomu, že mu nyní můžeme říkat jakoby Tatínku (Abba znamená Otče zdrobněle). Když bychom nyní dobrovolně šli na shromáždění svědků Jehovových, kde bychom poslouchali to, co jsme s pomocí Boží odhalili jako falešné a opustili, připadali bychom si, že pohrdáme vedením Svatého Ducha.

* A za čtvrté je tu ještě jedna podstatná věc. Tím, že jsme začali svobodně přijímat a třídit informace, tak jsme odhalili mnohé omyly a podvody v naukách Vedoucího sboru. To není pomluva, to je skutečnost a toto naše poznání se již nedá vrátit. My už v našich letech nikdy nechceme mít pocit, že když si chceme udržet pevnou víru, nesmíme číst určitou literaturu nebo mluvit s určitými lidmi. Víra, která stojí na lásce k Bohu a k pravdě a my teď věříme, že naše stojí, je naprosto pevná a každý odhalený omyl takové víře prospěje. Víru neohrožují informace, ohrožují jí lidé, kteří manipulují s informacemi, aby mohli lépe ovládat jiné lidi. Tomu se lze bránit jen modlitbou a poctivým srovnáváním informací z různých zdrojů a to je to co chceme i nadále dělat. Abych to ukázal na příkladech. Jestliže jsem přijal Kristovu milost zadarmo, jak je v Římanům 3:24 „jsou ospravedlňováni zadarmo jeho milostí vykoupením v Kristu Ježíši“. (EP), nemohu už odevzdávat zprávy o počtu hodin, které jsem strávil měsíčně v kazatelské službě, protože tím bych nevhodně zdůrazňoval svoje skutky. Spasen jsem vírou! (Efezským 2:8-10) Jestliže jsem si přečetl a ověřil, že Bible ukazuje, že Jeruzalém nemohl být zničen v roce 607 př.n.l., nemohu už dál věřit chronologii, kterou stále učí svědkové Jehovovi. http://www.straznavez.cz/Aktuality/607ageus.htm . Stejně jako když jsme uvěřili, že Bůh stvořil svět, nevěříme již v evoluční omyly a děláme dobře.

Před časem jsme na biblické hodině poslouchali výklad kázání na hoře. Kazatel rozebíral text Matouš 7:26 a následující, „Ale každý, kdo slyší tato má slova a neplní je, bude podoben muži bláznivému, který postavil svůj dům na písku …“ a pak k tomu řekl „… uvědomil jsem si jaká je to Boží milost, když někomu ten dům na písku spadne ještě za jeho života tady na zemi, protože má příležitost postavit nový – na skále. Horší by bylo, kdyby na to přišel až při soudu….“ A přesně to mě a Radku potkalo, tahle Boží milost.

V tom našem dřívějším „domě“ se mluvilo o lásce, ale počítaly se skutky. Říkali jsme, že „jsme v pravdě“, ale běda, kdyby někdo chtěl samostatně zkoumat a ověřovat si nauky nebo o nich diskutovat. Říkali jsme, že jsme Kristovi učedníci, protože máme mezi sebou lásku (Jan 13:35), ale škatulkovali jsme se na příkladné, nepříkladné a na vyloučené (těm se projevuje láska tím, že se ani nezdraví, aby si uvědomili, o co přišli, jinak řečeno, ty je třeba citově vydírat).

Společnost neučí lidi bezvýhradnou lásku, Kristus ano. Všechny tyhle protiklady vytváří v každém věřícím vnitřní rozpory, a i když se s nimi srovná v rovině vědomí, vstupují do podvědomí a tam působí dlouhodobý stres a časem třeba i deprese.

Kamaráde, my už takhle nechceme trávit další dny našeho života! Žít dvojím životem, jedním před Bohem a druhým ve sboru. My už chceme nazývat věci pravými jmény a mluvit v rámci taktu se všemi otevřeně. Vidíme, že jsou křesťanské sbory, kde to asi půjde, ale sbory svědků Jehovových to nejsou.

Myslím, že naše omluva a vysvětlení je snad vyčerpávající, tedy alespoň pro mě zcela. Tímto klesám vyčerpán.

Modlíme se za to, aby Ti Bůh dal spokojenost a štěstí v srdci, ať už zůstaneš svědkem Jehovovým nebo se rozhodneš pokračovat ve své duchovní cestě. Budeš-li se chtít s námi vidět nebo zavolat, rádi si na Tebe uděláme čas, na Tebe vždycky.

 

Jirka a Radka Hrádkovi

rukou společnou a nerozdělnou

hradek@jubal.cz

 

Autor: facilis

 

Tady můžete napsat váš komentář

Badatelé Bible © 2014-2019 Frontier Theme