Historie versus svědkové Jehovovi

Český historik a univerzitní pedagog docent Jan Pečírka dokončil v roce 1979 se svým týmem dalších historiků jedno z nejvýznamějších děl, které se zabývalo starověkem v době Československa (PEČÍRKA, Jan. Dějiny pravěku a starověku. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979, 1091 s. Světové dějiny). Do dnešního dne, skoro po 40 letech toto dílo nebylo překonáno, nejen kvůli jejímu rozsahu, ale také díky své vědecké přesnosti. Docent Jan Pečírka použil při psaní této významné publikace stovky významných cizojazyčných děl a zdrojů. Jako důkaz toho, že toto dílo je stále považováno za největší autoritu v českém vědeckém prostředí vzhledem k starověku je fakt, že do dnešního dne na všech českých univerzitách, se studenti historie musí prokousávat touto knihou, když chtějí zvládnout náročný modul Starověk, který zahrnuje období od 3500 př. n. l. do období pozdní Římské říše, tedy do roku 476 n. l. Skutečností je to, že při čtení tohoto díla narazí čtenář na několik dat a skutečností, které se odlišují od toho, co obecně učí organizace svědků Jehovových. Níže uvádím jenom některé:

 

„Zbytky severního státu se sice ještě snažily vymanit z asyrské moci, pokus však skončil porážkou. Sargon II. (722 – 705) nakonec dobyl v r. 722 Samaří a severní království přestalo existovat. Dobyté Samaří bylo osídleno obyvatelstvem pocházejícím z různých končin asyrské říše. Vznikal zde svérázná etnická směs, z níž vyrostla pozdější sekta Samaritánů.“ (Dějiny pravěku a starověku, strana 406) „Samaritáni pocházeli ze Samaří, hlavního města severního království. Časem začali být výrazem „Samaritáni“ označováni všichni obyvatelé severního království. Když v roce 740 př. n. l. deset kmenů podlehlo Asyřanům, dobyvatelé přemístili na celé toho území cizince nežidovského původu. Tito osadníci a místní obyvatelé uzavírali smíšená manželství, což zřejmě vedlo k tomu, že se uctívání, kterému se věnovali Samaritáni, ještě více znečistilo.“ (Strážná věž 2010, 1. října, strana 12)
„K prvnímu obležení dobytí Jeruzaléma a částečné deportaci horních společenských vrstev došlo v r. 597 (doba judského krále Jojachina a babylonského panovníka Nabukadnezara).“ (Dějiny pravěku a starověku, strana 407) „Tou dobou Jojakim zemřel a nastoupil po něm jeho syn Jojachin. Babylónské obklíčení srazilo Judu na kolena a Jojachin a celá královská rodina spolu s horními vrstvami židovské společnosti byli odvedeni do vyhnanství v Babylóně.“ (Strážná věž 1989, odstavec 18, strana 14)

„JEHOJAKIN začal kralovat (3 měsíce a 10 dní)…618 př. n. l.“ (Hlubší pochopení, sv. 1, strana 712)

„Nebukadnecar II. odvedl židovské zajatce a odnesl chrámové poklady do Babylóna…617“ (Hlubší pochopení, sv. 1, strana 712)

„Definitivní konec judského státu a davidovské dynastie nastal v r. 587 pr. n. l.: Jeruzalém byl podruhé dobyt a byla provedena rozsáhlá deportace části obyvatelstva do Babylónie.“ (Dějiny pravěku a starověku, strana 407) „Ozeáš však také předpověděl, že se tito duchovní synové „vrátí a jistě budou hledat Davida, svého krále“. Od pádu davidovského královského rodu v roce 607 př. n. l. již neměl tělesný Izrael žádného krále.“ (Strážná věž 1986, 1. března, odstavec 8, strana 15)
„587 př. n. l. dobytí Jeruzaléma Babylóňany“ (Dějiny pravěku a starověku, strana 400) „Nakonec se proti svým pánům vzbouřil i Babylónem jmenovaný král Sedekjáš, který nebyl odveden proto, aby vládl nad tím, co zůstalo v Jeruzalémě. To byla pro Nebukadnecara poslední kapka. Město Jeruzalém bylo znovu obklíčeno a v roce 607 př. n. l. padlo pod Nebuzaradanem a bylo úplně zbořeno.“ (Strážná věž 1989, 1. února, odstavec 18, strana 14)

 

Autor: facilis

Badatelé Bible © 2014-2018 Frontier Theme