Spory o Trojici

Ve 3. – 5. století po Kristu byla definována křesťanská ortodoxie, která v podstatě přežila až do naší doby. Ani velké otřesy, jimiž církev prošla v dobách reformace a protireformace, neznamenaly zásadní změnu v půdorysu křesťanské teologie ať už katolické či evangelické. Pravda, ve všech staletích existovaly okrajové a někdy i vyloženě heretické proudy. Ty se za reformace a v pozdějších dobách vynořovaly více než kdy jindy, částečně ovšem proto, že lidé mohli svobodněji vyjadřovat své názory. V dnešní době náboženské svobody, kdy každý může bez nějakých sankcí zastávat a šířit názor, jaký chce, je celkem pochopitelné, že se objevují lidé, kteří klasickou křesťanskou ortodoxii zpochybňují. V tomto krátkém spisku se budeme věnovat především dvěma tématům, a sice otázkou Trojice a otázkou Kristova božství.

Ke stažení v PDF souboru zde:

Spory o Trojici

Autor: facilis

2 komentáře

Add a Comment
  1. Pokoj tobě Facilisi,
    v úvodu svého článku zmiňuješ pojem ‚ortodoxie‘ s přívlastkem ‚křesťanská‘ a datováním definice do 3. až 5. století. Chci před tuto ortodoxii položit jinou ortodoxii, s jiným přívlastkem a posunem ve výzmanu a v čase.

    Je to ‚ortodoxie svatých Písem‘ nebo lépe česky: ‚správné učení svatých Písem‘.

    Datování správného učení Písem je dáno životem Móšého a Jëhóchánána, tedy obdobím šestnácti století, po která nechal Bůh zapisovat své myšlenky věrnými služebníky.
    Důležité je, že správné učení Písem má jasně vymezený písemný zdroj a tím i objem informací.
    Také má jasně daný počátek i konec v čase zapisování informací.
    Důležité jsou metody zkoumání myšlenek Písem, abychom získali jejich správné učení. Metody musí být přímé, jednoduché a každému srozumitelné. Nejlepším vzorem jsou způsoby, které používá Bůh a jeho Syn.

    Písma mají jediného duchovního autora, pravého Boha, který je vždy pravdivý (Řím 3:4), jsou tedy vždy ve vzájemném souladu. Písma je nutno vždy pojímat jako celek, kdy žádná jejich část nemůže být opomenuta, tedy vlastně umlčena.
    Pokud potřebujeme nalézt vysvětlení nějakého obtížného textu Písem, je nutno ho hledat opět jen v Písmech.

    V současnosti dostupné opisy a překlady Písem jsou studijní pomůcky, které jsou tak dobré, jak poctiví byli jejich redaktoři a překladatelé. Je odpovědností každého studenta Písem, aby si své studijní pomůcky dobře vybral a jejich korektnost si kontroloval. Je potřeba porovnávat překlady a případně je ověřovat podle zdrojových textů v původních jazycích. Je to obtížná práce navíc, ale vyplatí se, vždyť hledáme v Písmech nezkreslené Boží myšlenky.

    Nauka, kterou Písma poskytují, je taková, že z celé řady konkrétních výroků můžeme usoudit, že je nějaký názor v souladu s Písmy. Není zaručeno, že je náš úsudek správný, ale dá se s určitostí zavrhnout, když je nesprávný. Postačuje totiž najít v Písmech jediný dobře srozumitelný výrok, který není v souladu s naším názorem.
    Takovouto užitečnou vlastnost má tento induktivní (tedy ne deduktivní) způsob získávaní poznatků z Písem, kterému se říká ‚logická indukce‘.
    Mohlo by se zdát, že je nemožné takto získat důvěryhodné trvale platné poznatky, tedy správné učení.
    Ano, v přírodních vědách, které tuto metodu také používají, to tak je. Jediný dotaz, tedy pozorování nebo experiment, může zneplatnit jakkoliv důmyslnou nauku. Obor zkoumání přírodních věd je velmi rozsáhlý a neohraničený, proto indukce vědců je nutně ‚neúplná logická indukce‘.

    Jenže obor správného učení Písem je pro nás speciálně připravený Bohem (2Tim 3:16-17), není ani složitý, ale ani triviální. Písma jsou napsána tak, že nás vychovávají a že z nich mohou získat úplné poznání Boha lidé učení i prostí.

    Obor správného učení Písem není příliš rozsáhlý a navíc je ještě uzavřený, nic se nesmí přidat (Př 30:5-6).
    Proto je možné shromáždit z Písem všechny výroky k nějakému tématu a z nich indukcí získat Písmy podložený názor.
    Taková induce je ‚úplná logická indukce‘.
    Pokud je student pilný a poctivý, získá správné poznání, které Písma nezpochybňují. Pokud však vybere jen některé výroky z Písem, či dokonce zvolí a přidá výrok, který není v Písmech, může také získat nějaký názor, ale logická indukce je neúplná. Stačí nalézt jediný výrok z Písem, který není v souladu buď se získaným názorem nebo se zvoleným a přidaným výrokem, a názor nemůže být součástí správného učení svatých Písem.
    Pokud tento názor zveřejní a vyučuje jako názor podložený Písmy, dopustí se hereze (z řeckého hairesis – výběr, volba).

    Těmi nejdůležitějšími výroky, kterým bychom měli věnovat pozornost na prvním místě, jsou v Písmech vždy texty zaznamenávající slova pravého Boha a jeho Syna. A zejména ty, které jsou něčím prvořadé a jedinečné.

    Podívejme se na jeden velmi závažný text, který byl zapsán Markem.
    Boží Syn, Jëhóšua Christos, odpovídá veřejně na vychytralé otázky odpůrců, kteří jeho odpovědi pozorně sledují, protože by ho rádi chytili za slovo. Ale jeden zákoník mu přecejen dá i nezáludnou otázku:

    Také přistoupil jeden ze zákoníků,
    slyšev je spolu se dohadující a vida,
    že jim dobře odpověděl,
    otázal se ho:
    Které je první ze všech přikázaní?
    A Jëhóšua odpověděl jemu,
    že první ze všech přikázaní je:
    Slyš, Jisráéli!
    Jëhóah, Bůh náš,
    Jëhóah jeden je.
    A milovat budeš Jëhóaha,
    Boha svého,
    z celého srdce svého
    a z celé duše své
    a z celé mysli své
    a z celé síly své.
    Toto je první přikázaní.
    A druhé podobné jemu:
    Milovat budeš bližního svého
    jako sebe samého.
    Větší těchto jiné přikázaní není.
    I řekl mu zákoník:
    Správně, Učiteli!
    Podle pravdy říkáš,
    že jeden je Bůh
    a není jiného kromě něho.
    A milovat ho z celého srdce
    a z celého chápání
    a z celé duše
    a z celé síly
    a milovat bližního jako sebe samého
    je nade všechny celozápaly a oběti.
    A Jëhóšua vida, že uváženě odpověděl,
    řekl mu:
    Nejsi daleko od království Božího.
    A žádný již neodvažoval se ho otázat.

    (Mar 12:28-34 [tříbený text podle KB1613])

    Jëhóšua cituje slova svého Otce, Jëhóaha, jediného Boha, která před patnácti stoletími zaznamenal Móšé. Nic nezměnil jen vyzvihl to nejdůležitější.
    Zákoník odpověď na svou otázku samozřejmě znal a Jëhóšuovi dal zapravdu, ale je zajímavé, co ještě dodal o Jëhóahu: Není jiného, kromě něho.
    A ještě, potvrdil, velikost přikázání, tak, jak to měl správně promyšleno: Silná láska k Bohu a bližnímu je nad všechny oběti. Jëhóšua jeho názor potvrdil slovy: Nejsi daleko od království Božího.

    Podivuhodné odpovědi našeho Učitele, Jëhóšuy Christa, postupně umlčely odpůrce, protože mluvil tak, jak ho jeho Otec naučil (J 7:16-18). Jak je psáno:

    Neboť Boží slovo je živé,
    činné a ostřejší než jakýkoli dvousečný meč;
    proniká až do rozdělení duše a ducha,
    kloubů a morku
    a je schopné rozsoudit myšlenky a postoje srdce.

    (Ži 4:12 [ČSP]).

    A spory o Trojici?
    Není sporu.
    Doktrína o Trojici není správné učení svatých Písem.
    Tak Jëhóšua Christos neučil a nedělá to žádný jeho následovník, christianos.

    I na sebe (Řím 2:28-29) totiž máme vztáhnout slova jasně přednesená Božím Synem, naším jediným Veleknězem a Pánem:

    Šëma Jisráél!
    Jëhóah Elóhénú,
    Jëhóah echád.

  2. Staněk Zdeněk

    Pokoj tobě Facilisi,
    velmi pečlivě, citlivě a s porozuměním je toto téma zpracováno v knize:

    DOKTRÍNA O TROJICI – Sebezranění křesťanství
    Anthony F. Buzzard a Charles F. Hunting
    focusonthekingdom.org/Czech.pdf

    Protože mi byla zřejmě bez upozornění odebrána možnost, připojovat na těchto stránkách komentáře, prohodil jsem své jméno a příjmení a posílám svůj, asi poslední, komentář s jinou mojí e-mailovou adresou a z jiné IP adresy.

Tady můžete napsat váš komentář

Badatelé Bible © 2014-2018 Frontier Theme