Christologické texty

Překlad nového světa se stal ideologickým nástrojem, který má čtenářům pomoci pochopit a pojmout poselství svědků Jehovových bez výhrad a pochybností. Místo toho, aby se stal pomocí na cestě ke Kristu, zavádí čtenáře v důležitých místech, zejména o Kristově božství. Apoštol Pavel varoval v dopise Galaťanům 1.7: „Jiné evangelium ovšem není; jsou jen někteří lidé, kteří vás zneklidňují a chtějí evangelium Kristovo obrátit v pravý opak.“

Podívejte se na velmi dobře zpracovanou práci, která může pomoci pochopit, jak se svědkové Jehovovi vzdálili od pravého křesťanství, tedy od jejího skutečného zdroje, Krista.

Ke stažení v PDF souboru zde:

Christologické texty – Jana Bartošová

Autor: facilis

1 Comment

Add a Comment
  1. Staněk Zdeněk

    Pokoj vám Jano Bartošová,
    musím se ohradit proti vašemu článku.

    Musím se ohradit proti tvrzení, že Boží Syn je osoba totožná s jeho Otcem, ale ne proto, že bych se snad chtěl nějak zastat NSSJ a jejích nauk, které ovlivnily i její překlad Písem. Jsou to sice nesprávné nauky, ale jsou vyvraceny jinými nesprávnými naukami, poněkud staršími a možná i důmyslnějšími.

    Nechci však polemizovat s jednotlivými komentáři k textům z Písem, které jsou v článku použity. To už dávno a důkladně udělali mnozí spravedliví lidé a někteří z nich kvůli pravdám Písem položili také život. Poučný je příběh Michaela Serveta upáleného za aktivního přispění Jana Kalvína
    (J 16:2-3)[obohu.cz/csp.php?k=J&kap=16&v=2&kv=3]. (pozn.: Odkazy mezi [] je možné přes schránku zkopírovat do adresního řádku prohlížeče a zobrazit si odpovídající text.)

    Velmi pečlivě, citlivě a s porozuměním je nejen christologické téma zpracováno v knize:

    DOKTRÍNA O TROJICI – Sebezranění křesťanství
    Anthony F. Buzzard a Charles F. Hunting
    [focusonthekingdom.org/Czech.pdf]

    Rád bych se přidržel Pavlovy rady Timoteovi (2Tim 2:14-15)[obohu.cz/csp.php?k=2Tm&kap=2&v=14&kv=15].
    Správně rozdělovat slovo pravdy je velmi prosté. A Boží syn nám ukázal, jak se správně zachází se slovem pravdy. Nemusíme dělat vůbec nic jiného, než ho poslouchat a napodobovat jako děti. Ono totiž není možné jinak skutečně poznat Otce ani Syna (Mt 11:25-27)[obohu.cz/csp.php?k=Mt&kap=11&v=25&kv=27].

    Pokud se skloníme nad Písmy, nesmí být mezi námi a Bohem žádná církev, společnost, sbor, ani jakkoli vysoko postavený hodnostář, ale jen jeden prostředník, člověk Jëhóšua Christos
    (1Tm 2:5-6)[obohu.cz/csp.php?k=1Tm&kap=2&v=5&kv=6].
    Jakékoliv doktríny, kréda, ortodoxie, jakkoliv moudré nauky musí být nicotné ve srovnání s Božím slovem vdechnutým do Písem a ve srovnání s vyučováním Bohem poslaného Syna.

    Sice můžeme mít jakýkoliv názor, zastávat jakoukoliv nauku, ale my sami jsme osobně zodpovědni za to, čemu věříme a ještě více jsme zodpovědni pokud to i učíme. Musíme se dotazovat Písem s prosbami k Bohu, ve jménu Pána, o pomoc svatým duchem, abychom zjistili, zda-li je to pravda. Nikdo jiný nás o tom nemůže ujistit. Musíme být velmi pečliví, abychom jiným nesdělovali jako poznané pravdy to, co Bůh neučí, to Boží syn nedělal (J 7:16-18)[obohu.cz/csp.php?k=J&kap=7&v=16&kv=18].

    Skutečně nutně potřebujeme ‚celek‘ Písem, o kterých věříme, že v nich je pravda a žádný rozpor. A dále nutně potřebujeme svatého ducha, o kterém věříme, že ho Bůh dává každému, kdo ho prosí
    (L 11:9-13)[obohu.cz/csp.php?k=L&kap=11&v=9&kv=13]. A dále už nic, protože srdce a zdravý rozum bychom už měli mít od narození.

    Celek Písem – tím je míněno víc než jen výtisk nějakého překladu Písem. Je vhodné mít k dispozici překladů více a porovnávat je. Pokud se překlady liší je možné použít texty Písem v biblických jazycích a s pomocí slovníků si vybrat ten překlad, který se nám prokáže jako nejpřesnější. Odborníkům se může jevit takový postup jako diletantský, ale my nechceme soutěžit s někým, kdo překládání Písem věnoval značnou část života. Tento postup děláme z nouze, protože si potřebujeme zkontrolovat, zda-li nás některý překladatel nešidí, když je ovlivněn nějakou doktrínou. Nyní jsou snadno dostupné biblické programy nebo webové aplikace, které nám tuto práci usnadní.
    Celek Písem – tedy znamená komplex nejrůznějších textů a pomůcek k jejich studiu. Ale je to ještě více. My totiž v Písmech hledáme myšlenky jediného jejich autora, pravého Boha, které zaznamenávali po staletí nedokonalí lidé. A právě proto, že duchovní autor je jeden, tvoří Písma jeden nerozdělitelný celek
    (2Tm 3:16-17)[obohu.cz/csp.php?k=2Tm&kap=3&v=16&kv=17].
    Pokud se zaměříme na nějakou část Písem, musíme předpokládat, že bude nějak souviset s jinými částmi Písem a tyto souvislosti je dobré vyhledávat. Tento holistický (celostní) přístup nám pomůže porozumět hlubokým Božím věcem, tedy získat větší poznání než prostým čtením Písem od začátku do konce. Celek Písem je víc než sekvenční text, je to síť souvislostí, kterou do nich Bůh vdechl a ani jejich pisatelé je ve své době všechny neznali.
    A právě k takovému myšlení nás vede náš Učitel, Jëhóšua Christos a po něm to dělali i jeho učedníci.

    Někdy se nám může zdát, že si dvě místa v Písmech odporují, rozhodně to však nemůže být tím, že by nás Bůh chtěl nějak zmást, spíše nás vede k hlubšímu studiu, k tomu, abychom vyhledali podobné myšlenky. Může se stát, že v textu je chyba nebo že je napsán pro nás nyní méně srozumitelným způsobem. Pak můžeme vždy předpokládat, že pokud se jedná o důležitou myšlenku, bude ještě někde jinde i vícekrát opakována. Písma jsou redundantní, odolná proti náhodným chybám, umožňují, abychom si informace doplnili nebo opravili.
    Složitějsí je to, pokud se lidé dopustí záměrného zkreslení. Ale i to se dá odhalit, protože zpravidla slouží nějakému účelu a když je ho dosaženo, nejsou pachatelé dost pečliví, ani schopní, aby zahladili úplně všechny stopy.
    Nejhorším příkladem je odstranění správného znění Božího jména z textů Písem. Účelu bylo dosaženo, všeobecně se má za to, že původní výslovnost jména jediného pravého Boha je zapomenuta. Jenže to se právě nemůže stát. Tomu brání Boží syn svým jménem a svým učením [whitepaper.bluefile.cz/BJ/BJ_Vyslovnost1.html].

    Pokud se správně rozděluje slovo pravdy je možné se vyhnout zbytečným sporům. Vlastně postačuje rozprostřít Písma a říci: Podívejte se sem a sem a čtěte pozorně, co je tam napsáno a přemýšlejte, jak to spolu souvisí a proč nás tak náš Otec vyučuje. Není správné vykonstruovat ‚poznání‘
    (1Tm 6:20-21)[obohu.cz/csp.php?k=1Tm&kap=6&v=20&kv=21], které se v Písmech nevyskytuje, a navíc se vyhýbat tomu, co nám Písma jednoznačně sdělují.
    Jakou svou moudrostí a učeností můžeme obohatit učení našeho Otce? Text Písma je zdaleka tím nejlepším co můžeme našemu čtenáři nebo posluchači předložit (Př 30:5-6)[obohu.cz/csp.php?k=Pr&kap=30&v=2&kv=6].

    Nejprve stačí k určitému tématu vyhledávat v Písmech výroky, o kterých si myslíme, že podporují náš názor. To je nejsnažší, protože to odpovídá naší přirozenosti.
    Ne všechny výroky v Písmech mají stejnou váhu. Nejzávažnější jsou samozřejmě výroky Boha prostřednictvím jeho poslů, proroků a věrných služebníků nebo výroky Božího syna. Na tyto výroky je nutno se soustředit nejdříve.
    Vždy to však musí být výroky, které jsou jasně k tématu, nepotřebují nějaké naše dovysvětlení, aby se daly pochopit ‚po našem‘. Je potřeba si uvědomit, co přesně se tam říká, ne co bychom si přáli, aby se tam řeklo. To už je těžší, protože to vyžaduje naši pokoru, tak jako je pokorný Boží syn.

    Jenže pak je tu ještě další krok a ten je pro nás nejtěžší. Je potřeba v Písmech vyhledávat i výroky, které by mohly náš názor popírat a s těmi se vypořádat. Pokud to neuděláme, připomenou nám je jistě naši oponenti.
    Můžeme se ujistit, že nějaké nepohodlné výroky o našem tématu nevypovídají nebo že s ním nejsou v rozporu. Ale může se i stát, že jsou v přímém rozporu. Stačí dokonce jediný výrok Boha nebo jeho Syna a naše nauka je herezí, protože byla formulována bez ohledu na celá Písma, byla vybrána jen právě pro ni vhodná část Písem.

    Je možné oponovat každé nepravé nauce, která učí to, co není v celých Písmech, co nám Jëhóah Bůh, náš Otec, nesdělil, čemu nás neučil ani Jëhóšua, jeho Syn, kterého Otec pomazal a tím ustanovil naším Učitelem a Pánem, tedy Veleknězem a Králem. Je snadné oponovat, ale to k ničemu nevede, je lepší se ptát a Písmy odpovídat:

    Jaká je v Písmech pravda o Jëhóšuovi Christu, jak sám o sobě učil, kým že je?

    Tuto otázku Jëhóšua rozebíral se svými učedníky
    (Mt 16:13-18)[obohu.cz/csp.php?k=Mt&kap=16&v=13&kv=18].
    Syn člověka je Mášíach, Syn živého Boha – Jëhóšua velmi ocenil Petra za odpověď na otázku, za koho ho oni pokládají.

    Není možné přehlédnout, jak sám o sobě často mluvil – jako o Synu člověka a to s obrovskými pravomocemi od svého Otce (Mt 16:27-28)[obohu.cz/csp.php?k=Mt&kap=16&v=27&kv=28].

    Byl očekáván, nejenom Židy, jako Mášíach zvaný Christos (česky Pomazaný) a sám potvrdil, že jím je
    (J 4:19-27)[obohu.cz/csp.php?k=J&kap=4&v=19&kv=26].

    Štěpán, plný svatého ducha, byl ukamenován za svědectví o Jëhóšuovi, Synu člověka, stojícím po pravici Boží (Sk 7:55-57)[obohu.cz/csp.php?k=Sk&kap=7&v=55&kv=57]. Neviděl jen slávu Boží, ale i Syna člověka stát na vysokém místě.

    Vztah Boha k Jëhóšuovi tak, jak je v Písmech popisován, zejména jeho láska Otce k Synovi,
    (J 5:19-20)[obohu.cz/csp.php?k=J&kap=5&v=19&kv=20], by byl nepochopitelný, pokud by Otec a Syn byli tatáž osoba. Taková nauka ničí porozumění a procítění významných částí písma
    (J 10:14-18)[obohu.cz/csp.php?k=J&kap=10&v=14&kv=18].

    Židé Jëhóšuu obvinili, že se dělá Bohem. Je nutné si pozorně prostudovat, co jim odpověděl, abychom se snad nazachovali stejně jako oni. (J 10:30-36)[obohu.cz/csp.php?k=J&kap=10&v=30&kv=36]
    Jëhóšua poukázal na to, že v Písmech jsou i lidé nazváni bohy, ale on že řekl: „Jsem Boží Syn“. Není potřeba žádné učení, že Jëhóšua je ve skutečnosti Bůh, jak ho z toho jeho nepřátelé nařkli, přestože to on o sobě nikdy neřekl. Komu bychom tím dali za pravdu?

    Přesto tisíciletá historie různorodých křesťanských nauk ukazuje, že se různá společenství opravdu shodla vždy právě na tom, z čeho byl Syn člověka, Jëhóšua Mášíach, nařčen Židy a co o sobě nikdy neřekl. Bylo málo těch, kteří učili jen to, co vyčetli z Písem a je dobře známo, jak byli pronásledováni.

    Jëhóšua o sobě ve stejné promluvě prohlásil: „Já a Otec jsme jedno.“ Také řekl: „Otec je ve mně a já v Otci.“
    (J 10:37-39)[obohu.cz/csp.php?k=J&kap=10&v=37&kv=39]
    Ani z těchto výroků není možné usoudit, že je Boží syn Bohem totožným se svým Otcem, když to ve stejném čase, na stejném místě a stejným lidem, nepotvrdil. Ale je dobře vidět na jaký nedostatek poznání a víry Jëhóšua narážel. Jsou na tom dnešní křesťané lépe, než starověcí Židé?
    Mohou na tom být o mnoho lépe, pokud mají mysl a srdce otevřená a opravdově přijímají to, co jim Jëhóšua, Boží syn, říká o dokonalé jednotě se svým Otcem, jediným pravým Bohem, o jednotě a lásce, do které jsou zahrnuti i ti kteří věří v Jëhóšuu a poznali, že ho ho poslal Otec.
    (J 17:17-23)[obohu.cz/csp.php?k=J&kap=17&v=17&kv=23].

Tady můžete napsat váš komentář

Badatelé Bible © 2014-2018 Frontier Theme